Plaménky (Clematis, či česky psané Klematis)
patří mezi oblíbené popínavé rostliny, obzvláště díky pestrobarevnému květenství a poměrně nenáročnému pěstování.
Rod Clematis (plamének)
z čeledi Ranunculaceae (pryskyřníkovité) zahrnuje asi 250 botanických druhů a 500 kříženců a kultivarů plaménků.
Plaménky se liší nejen velikostí, tvarem a barvou květu, ale například i
nároky na řez.
Jejich domovinou jsou všechny oblasti mírného pásma.
Plaménky najdete na většině zahrad, jak ovíjí svými popínavými šlahouny branky, ploty, zídky. Často zdobí i zábradlí balkónů, balustrád či treláž.
Oblíbenost této květiny stále stoupá a na náš trh přicházejí i málo známější odrůdy, takže opravdu je z čeho vybírat.
Plamének je subtilní popínavá dřevnatějící trvalka,
které postačí i lehká, jednoduchá opora, ke které se přichycuje listovými
úponky, vytvořenými z přeměněného řapíku. Ne všechny druhy plaménků jsou však popínavé a na zimu se zatahují.
Květy Clematisu jsou oboupohlavní
, barva květů je různá, zpravidla platí, že čím teplejší je oblast, ze které
daný plamének pochází, tím intenzivnější bývá barva květů. Květy Klematisu mohou být opravdu veliké. Mnohdy pokryjí zelené olistění, které pod nimi
není takřka vidět. Mohou vykvétat jednotlivě nebo v květenstvích v odstínech bílé, žluté, červené, růžové, fialové, modré s nejrůznějšími přechody a odstíny.
Po odkvětu rostlina tvoří ochmýřené nažky, které jsou také velice dekorativní. Listy jsou trojdílné a na podzim opadávají. Některé též jednoduché, celistvé (C.
integrifolia)
Plaménky se pěstují jak původní botanické druhy, tak šlechtěné kultivary.
Botanické druhy mají květy menší, trubkovité, zvonkovité nebo otevřené,
zpravidla se čtyřmi okvětními lístky, vyšlechtěné plaménky pak mají okvětních lístků více a velkokvěté plaménky jich mohou mít až deset. Květy vyrůstají
jednotlivě, ale i v mnohokvětých latách. Výhodou botanických Clematisů je menší náročnost na podmínky stanoviště - snesou totiž i horší zem, úpal či
polostín.
Mezi zahrádkáři jsou rozšířené hlavně šlechtěné velkokvěté plaménky, jichž je vyšlechtěna celá řada kultivarů. Nedorůstají sice větších
výšek, ale jejich květy jsou tak velké a četné, že často překrývají i listy
.
Plaménky jsou většinou dřevnatějící liaány, popínavé rostliny.
Jejich botanické jméno Clematis, je odvozeno ze starořeckého výrazu klema
, který
znamená něco jako "ohebný šlahoun", tedy vlastně úponka. Český výraz plamének
se objevuje pravděpodobně na základě překladu latinského slova flammula, tj. Malý plamen, plamínek z překladu Mattioliho Herbáře
Pletiva plaménků (ne všech, ale mnoha) obsahují toxický
protoanemoin a kaulosapogenin, které mohou při dotyku vyvolat kožní podráždění a poškodit pokožku. Ve Francii se plamének nazýval "
žebrácká bylina
", protože žebráci si prý jeho šťávou potírali paže a nohy (aby se jim otevřeli
rány) a budili tak lítost a soucit kolemjdoucích